Galerie hostů
Charles Olivieri Munroe diriguje přední orchestry na nejprestižnějších scénách světa. Po 16 let vedl teplickou filharmonii, zahajoval zdejší Lázeňské plesy a byl prvním hostem našeho Beethovenova pokoje.
Houslový virtuos Václav Hudeček zná důvěrně všechna světová pódia. S chotí Evou Hudečkovou znají důvěrně i léčivou sílu teplických pramenů.
Kosmonaut Michail Kornienko měl před sebou obtížný úkol - strávit téměř rok na oběžné dráze, aby mohl studovat chování organismu při dlouhodobých kosmických letech. Lázně Teplice si vybral jako ideální místo pro zpevnění své kondice a zdravotní průpravu před pobytem ve vesmínu.
Velitel kosmické lodi Sojuz Roman Romaněnko se po několika měsících bez gravitace rehabilitoval v teplických lázních.
Kosmonaut Jurij Romaněnko pracoval na vesmírné stanici s prvním československým kosmonautem Vladimírem Remkem. V roce 2013 podstoupil v Teplicích čtyřtýdenní léčebný pobyt se svou rodinou a synem Romanem, který zde byl na rehabilitaci po náročném kosmickém letu.
Josef Masopust, držitel ceny Zlatý míč za nejlepšího fotbalistu Evropy, několikrát svěřil svou kondici do péče teplických lázní.
První prezident České republiky Václav Havel
Ruský skladatel Dmitrij Šostakovič zapůsobil svým lázeňským pobytem v roce 1960 na teplickou hudební scénu tak, že se dočkal festivalu klasické hudby Šostakovičovy Teplice.
Zita Bourbonsko-Parmská, poslední císařovna rakouská a královna česká poctila Teplice návštěvou v roce 1913, kdy se i s Karlem I. zúčastnili 100. výročí bitvy u Chlumce. V Teplicích se tehdy ubytovali na dnešním náměstí Svobody a k pramenům to tedy měli velmi blízko. Od roku 1919 žila v exilu a do Rakouska se mohla vrátit až po dlouhých 63 letech. Svého manžela nakonec přežila na den přesně o 67 let.
Karel I. - poslední rakouský císař a český král, navštěvoval Teplice ještě jako arcivévoda, později i jako následník trůnu. Jeho vláda byla pak poznamenána první světovou válkou, kterou se snažil se všech sil zastavit. Karel I. zemřel ve svých 34. letech ve vyhnanství na Madeiře na zápal plic. V roce 2004 byl Karel I. katolickou církví blahořečen.
František V. Modenský jezdíval do Teplic nejen kvůli zázračným účinkům vody, nevynechal prý jediný ples. František V. byl posledním mužským členem modenské větve Habsbursko-lotrinské dynastie. Po jeho smrti veškerý jeho majetek zdědil teprve dvanáctiletý synovec Františka Josefa I. František Ferdinand, čímž se stal jedním z nejbohatších lidí v Rakousku.
Německý skladatel Richard Strauss navštívil lázně Teplice v roce 1903. V té době pobýval v Teplicích i významný italský klavírista Feruccio Busoni.
Fjodor Ťutčev, ruský básník a diplomat, považovaný po Puškinovi a Lermontovovi za třetího nejvýznamnějšího ruského romantického básníka, léčil se v Teplicích v průběhu léta 1870. Cestou do Teplic napsal svou nejznámnější báseň, kterou věnoval své první lásce kněžně Amalii Adlerberg, s níž se setkal na sklonku života po 45. letech.
Dorothea de Ficquelmont, známá především jako majitelka petrohradského salonu a autorka „světského deníku“, v jehož záznamech je také podrobný popis souboje a smrti A.S. Puškina. Posledních 20 let svého života strávila v Teplicích a ve Vídni. Mimochodem, na teplickém zámku najdete její portrét od ruského malíře Brjullova.
Teplický kníže Edmund Clary-Aldringen byl vzdělaný a politicky liberální nositel Řádu zlatého rouna. Smrt milované choti "Elisalex" jej zasáhla a přiměla trávit hodně času v přírodě. Stal se jedním z průkopníků turistiky v nedalekém Česko-saském Švýcarsku, jehož velká část mu patřila. Vybudoval cestu k Pravčické bráně i vyhlášené Sokolí hnízdo.
Paní na teplickém zámku "Elisalex" Ficquelmontová, byla ženou teplického knížete Edmunda a jediným dítětem rakouského kancléře Karla L. Ficquelmonta. Manžel Edmund pro ni nechal vystavět v teplické Zámecké zahradě romantický ostrůvek, který je tam dodnes.
Rakouský císař František Josef I. navštívil Teplice mnohokrát. Byl zde už v roce 1847 ještě jako sedmnáctiletý arcivévoda s dalšími členy dvora a koupal se též v Městských lázních. Roku 1849 se už jako mladý císař v Teplicích setkal s Vilémem Pruským, se kterým se tu pak setkal ještě několikrát − např. v roce 1856, 1860 a 1878. V tomto posledním jmenovaném roce zavítal císař František Josef I. do Teplic, aby zde uvítal a pozdravil německého císaře Viléma, který si v Panském domě léčil po atentátu své zranění.
Maximilián I., mexický císař, navštěvoval Teplice v letech 1854-1855 ještě jako rakouský arcivévoda. Bratr rakouského císaře Františka Josefa I. měl těžký život. Po několika letech vlády v Mexiku byl zajat a popraven povstalci. Evropští monarchové, prezident Spojených států, stejně jako francouzský spisovatel Victor Hugo a další, zasílali do Mexika dopisy a telegramy s žádostí o záchranu Maximiliánova života ... bohužel bez úspěchu.
Korunní princ Rudolf byl jediný syn císaře Františka Josefa I. a jeho manželky známé jako Sissi. Do Teplic přicestoval se svým císařským otcem, o jehož uznání celý život neúspěšně usiloval. Intelektuálně velmi nadaný Rudolf totiž nedostačoval otcově představě, který chtěl mít ze syna zdatného vojevůdce. Rudolf se místo toho zajímal o vědu, zasadil se o sepsání rozsáhlé lidové encyklopedie, sám v novinách publikoval své liberální politické postoje, které byly v rozporu s názory dvora. Neporozumění a odcizení od obou rodičů vyústilo v sebevraždu, kterou korunní princ spáchal ve 30 letech.
Luisa Pruská byla pruská princezna a sňatkem bádenská velkovévodkyně. V Teplicích pobývala Luisa společně s otcem, německým císařem Vilémem, který se zde léčil po atentátu. V této době ve sjednoceném Německu pevně vládnul ministerský předseda Otto von Bismarck, vůči kterému byla Luisa, stejně jako její švagrová, britská princezna a německá císařovna Viktorie, v celoživotní opozici.
Německého císaře Viléma I. přijel do Teplic navštívit rakouský císař František Josef I. s korunním princem Rudolfem i saský královský pár. Vilém I. se v Teplicích léčil roku 1878 ze zranění po atentátu.
Pruský král Bedřich Vilém IV. se v letech 1849 a 1850 setkal s rakouským císařem Františkem Josefem I. a saským králem Františkem Augustem v teplických lázních. V doprovodu manželek (vyjma v té době svobodného rakouského císaře) strávili příjemný pobyt.
Alžběta Ludovika Bavorská, bavorská princezna a pruská královna navštěvovala Teplické lázně často a ráda, ať už v doprovodu svého chotě, pruského krále Bedřicha Viléma IV. nebo v doprovodu dvorních dam. Jejími sestramy byly například matka císaře Františka Josefa I. Žofie Frederika Bavorská a princezna Ludovika Vilemína, matka rakouské císařovny Sissi.
Ruský spisovatel Ivan Turgeněv si v Teplicích léčil svou dnu. V dopise bratrovi doporučuje: "...do Vichy nejezdi, české vody jsou lepší."
V roce 1853 se klavírista Ferenc Liszt zapisuje do knihy hostů v teplických lázních, aby se ucházel o přízeň evropské šlechty, která sem v sezóně jezdívala. Už v té době bylo zřejmé, že žák českého pianisty Rejchy má jeden z největších talentů v dějinách.
Bedřich August II. Saský, saský král, pravnuk Marie Terezie z matčiny linie a prapravnuk Augusta Silného z otcovy. Po smrti první manželky Marie Kariliny, dcery rakouského císaře Františka I, se oženil s bavorskou princeznou Marii Annou. Obě manželství však byla bezdětná, na saský trůn tak nastoupil jeho mladší bratr Jan.
Marie Anna Bavorská, bavorská princezna a saská královna, byla dvojčetem Žofie Bavorské, matky císaře Františka Josefa I. Společně s manželem, saským králem Bedřichem Augustem II., strávili pobyt v Teplicích s pruskou a rakouskou královskou rodinou.
Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský byl těšínský kníže, rakouský arcivévoda a vojevůdce. Pocházel z těšínské větve habsbursko-lotrinské dynastie a byl vnukem císaře Leopolda II. V roce 1839 se neúspěšně ucházel o ruku ruské velkokněžny Olgy. O několik let později si vzal bavorskou princeznu Hildegardu, dceru krále Ludvíka I. V roce 1866 se stal vrchním velitelem armády. Od mládí se přátelil s ruským carem Alexandrem II., a tak není divu, že se snažil o zlepšení vztahů mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem
Princ Albrecht Pruský byl synem pruského krále Fridricha Viléma III. a jeho manželky Luisy Meklenbursko-Střelické. Jeho staršími bratry byli Fridrich Vilém IV., pruský král a Vilém I., pruský král a první německý císař.
František Palacký byl český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Málokdo ví, že se přátelil s dalším teplickým hostem - Josefem Slavíkem. Napsal dokonce doporučující dopis hraběti Šternberkovi, aby ten podpořil účast Slavíka na jeho koncertě v teplických lázních. Slavík později psal rodičům: „Můj koncert dopadl velmi dobře. Král mi řekl: ,Vyvinul jste skvělé nadání.‘ Korunní princ mi podal ruku, atd.“. Skutečností zůstává, že v Teplicích sklidil Slavík první větší zasloužený úspěch, jehož ohlas se dostal do povědomí hudebních kruhů ve Vídni.
Josef František Jeroným kníže z Colloredo-Mannsfeldu, politik, veslostatkář a nositel Řádu zlatého rouna byl druhým nejbohatším člověkem v Českém království. V Teplicích rodině Colloredo-Mansfeldů patřil palác přímo v centru města, který si od nich odkoupil v polovině 19. století kníže Clary-Aldringen. Dnes tento palác nese název Sadové lázně.
Kníže Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz byl příslušníkem českého šlechtického rodu Lobkowitzů. Jeho otec, Josef František proslul jako podporovatel a mecenáš Ludwiga van Beethovena. Sám Jan Nepomuk díky nečekanému dědictví pohádkově zbohatl. Jednou večer pomohl na Malé Straně v Praze staršímu člověkovi, kterému se udělalo špatně. Z něho se vyklubal hrabě František Josef z Vrtby, který Lobkowicze za dobrý skutek učinil svým univerzálním dědicem. Zdědil mj. zámek Konopiště, Křimice, Týnec nad Sázavou, Nekmíř a Žinkovy.
Pavel III. Antonín kníže Esterházy z Galanty, uherský šlechtic, politik a diplomat, působil ve službách rakouských Habsburků. Mimo jiné se přátelil s Metternichem
Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský, rakouský arcivévoda a těšínský princ, byl vnukem Leopolda II. a pravnukem Marie Terezie. Za ženu si vzal arcivévodkyní Alžbětu Františku Marií, dceru Josefa Antonína Habsbursko-Lotrinského, dalšího návštěvníka Teplic.
Karel Ludvík, rakouský arcivévoda, mladší bratr rakouského císaře Františka Josefa I. Následníkem trůnu jmenován nikdy nebyl, vzdal se svých práv ve prospěch svého nejstaršího syna Františka Ferdinanda, zastřeleného v roce 1814 při atentátu v Sarajevu.
Marie Naryškinová, rozená princezna Maria Czetwertyńska-Światopełk, byla polská šlechtična, která byla po dobu 19 let milenkou ruského cara Alexandra I. U rodiny Alexandra I. byla Marie velmi oblíbená a to i u jeho manželky Luisy Bádenské. S carem měla Marie čtyři nelegitimní dcery.
Karel Havlíček Borovský byl novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky
Štěpán Habsbursko-Lotrinský, rakouský arcivévoda a uherský palatin navštívil Teplice ještě jako místodržící v Čechách. Pět let předtím si ho však vyhlídnul car Mikuláš I. jako důstojného uchazeče o ruku své dcery Olgy. Do Ruska však místo něj přijel arcivévoda Albrecht. Carský dvůr v tom viděl intriku Štěpánovy macechy Marie Württemberské, která nechtěla mít za příbuznou ruskou kněžnu. Olga si nakonec vzala württemberského prince a budoucího krále Karla I. Arcivévoda Štěpán se neoženil a nezanechal žádných potomků.
Alfred Windischgrätz, česko-rakouský kníže a rakouský polní maršál patřil k velkému zástupu vyšší šlechty, která se periodicky objevovala v Teplicích, ať už jako doprovod panovníka nebo z důvodu různých společenských událostí.
V Teplicích první poloviny 19. století nechyběli ani hosté s neklidného Balkánu... například Miloš a Milan Obernovičové ze srbské knížecí dynastie. Mohli se zde setkat například i se zástupci významných rumunských a skandinávských dynastií.
Pavel Josef Šafařík, literární historik, etnograf a jazykovědec.
Josef Kajetán Tyl byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář.
Dorothea von Biron, princezna kuronská, poslední vévodkyně Zaháňská, u nás známá jako sestra Kateřiny Zaháňské, vedla bohatý společenský život a patřila k nejvýraznějším osobnostem první poloviny 19. století. Přátelila se mimo jiné i s hraběnkou von der Recke, Tiedgem a dalšími. Lázně měla velmi ráda a Teplice navštěvovala opravdu hojně. Někteří historici literatury vyslovili hypotézu, že právě Dorothea je matkou Boženy Němcové.
Marie Anna Karolína Pia Savojská byla savojská princezna, královna uherská, česká, slavonská, chorvatská, dalmatská, lombardská, benátská a císařovna rakouská. Byla jedinou manželkou Ferdinanda I. Dobrotivého. Mládí prožila na Sardinii. Po korunovaci žil císařský pár v rakouských korunních zemích, po manželově abdikaci v roce 1848 žili v Praze. Zimy trávila s manželem na Pražském hradě, léta v Zákupech. Marie Anna spíše než skutečnou manželkou byla Ferdinandovou ošetřovatelkou. Manželé si byli oddaní, ale neměli žádné potomky.
Ferdinand I. Dobrotivý - rakouský císař, uherský a český král navštívil Teplice s chotí Marií Annou bezprostředně po korunovaci na císařský trůn. Ještě téhož roku se pár zúčastnil „panovnického kongresu“u příležitosti slavnostního položení základního kamene k bitvy u Chlumce. Stvrdit spojenectví s rakouským císařem přijel i ruský car Mikuláš s velkokněžnou Olgou, pruský král Bedřich Vilém III., saský král, arcivévodové a knížata.
Ve společenském koloritu poloviny 19. století nechyběl v Teplicích ani bankéř a poradce francouzských králů James de Rothschild. V Teplicích nechal postavit pro svou ženu honosnou vilu jako omluvu za své milostné avantýry.
Richard Wagner do Teplic jezdíval od mládí. Poprvé zřejmě už jako kojenec. Proslýchá se, že ho matka přivezla ukázat jistému teplickému divadelníkovi, otci malého Wagnera. Mimochodem Ferenc Lizst byl jeho tchán.
Hans Christian Andersen, jeden z neznámějších světových pohádkářů, se při pobytu v Teplicích nechal zaujmout uměním kresby. Zdejší krajina ho inspirovala ke zpodobnění hradu Doubravka.
Robert Schumann byl německý skladatel a hudební kritik. Patří mezi nejvýraznější představitele romantismu. Dlouhá léta bydlel v Lipsku, později v Drážďanech, kde působil jako dvorní kapelník. Chronické poranění ruky se snažil léčit v českých lázních, kam jezdíval i se svoji ženou Clarou.
František Karel Habsbursko Lotrinský měl otce císaře, bratra císaře a i syn byl císařem. Proto si Františka Karla pamatujeme zejména jako otce známého Františka Josefa I. On sám byl považován za nepříliš bystrého a místo politice se věnoval kultuře a umění. V Teplicích pobýval se svou ženou Žofií Frederikou Bavorskou, která jak známo byla tím, kdo v rodině "nosil kalhoty".
Pruský princ Vilém Pruský dorazil do Teplic čerstvě poté, co získal hodnost generála kavalerie a guvernéra Mohuče. Společně se svým bratrem, pruským králem Bedřichem Vilémem III. patřil k významným postavám protinapoleonské koalice. Vilém Pruský je prapředkem prince Philipa, vévody z Edinburghu.
Princezna Marie Anna Hesensko-Homburská patřila do protinapoleonské skupiny okolo královny Luisy, manželky Bedřicha Viléma III. Po smrti královny Luisy v roce 1810 působila při oficiálních příležitostech jako první dáma Pruska. Tento titul ji patřil až do roku 1840.
Jan Habsbursko-Lotrinský, bratr císaře Františka I., byl jedním z nejoblíbenějších členů rodu. Když neměl nikoho na odvoz do Vídně, ujala se otěží neurozená dívka v přestrojení za chlapce. O 11 let později se stala Janovou morganatickou manželkou. Do Teplic dorazil arcivévoda na setkání monarchů a diplomatů v r. 1835.
Karel Teodor Maximilián Bavorský byl princ z dynastie Wittelsbachů, syn bavorského kurfiřta Maxmiliána a hesenské princezny Augusty Vilemíny. Po smrti Augusty se Karlův otec znovu oženil a s druhou ženou Karolínou Frederikou Vilemínou měl ještě osm potomků. Jednou z dcer byla i Žofie Frederika Bavorská, matka France Josefa I.
Arnošt August I. dorazil do Teplic ještě jako vévoda Cumberlandský. O dva roky později se již honosil titulem hanoverský král. Zůstal nicméně i následníkem britského trůnu až listopadu 1840, kdy královna Viktorie (neteř Arnošta Augusta) porodila svého prvního potomka, dceru Viktorii.
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, syn císaře Leopolda II. byl po smrti rodičů adoptován arcivévodkyní Marií Kristinou a Albertem Sasko-Těšínským. Proslavil se tím, že jako generál císařské armády poprvé na bitevním poli porazil Napoleona. Proslul i jako reformátor armády a je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojenských spisovatelů 19. století.
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský, nebo princ Albert, byl německý šlechtic a manžel (a zároveň bratranec) britské královny Viktorie. Albert se narodil jako druhorozený syn Arnošta I., nejblíže však měl ke svému strýci, belgickému králi Leopoldovi. Ten se také rozhodl udělat pro svého oblíbeného synovce maximum a domluvil mu v Londýně setkání s Viktorií z Kentu. Setkání, které nakonec skončilo sňatkem, se uskutečnilo v roce 1836, rok po návštěvě Teplic.
Velkovévodkyně Olga Nikolaevna byla druhou dcerou Mikuláše I. Poprvé navštívila Teplice se svým otcem v roce 1835. O několik let později se provdala za prince Karla Württemberského. V šedesátých letech se stala královnou a věnovala spoustu času charitám, čímž si získala lásku a úctu německého obyvatelstva. Po ní je dodnes pojmenována ulice v jednom z lázeňských letovisek ve Württembersku.
Šarlota Pruská byla dcerou pruského krále Fridricha Viléma III. a jeho ženy Luisy Meklenbursko-Střelické. Do Teplic však dorazila již jako ruská císařovna a žena Mikuláše I. Po svém otci, pruském králi, sdědila Šarlota i lásku k lázním, do kterých jezdívala již od mládí.
Ruský car Mikuláš I. také zavítal do Teplic. Stejně jako jeho předchůdce a bratr Alexander I. a stejně jako jeho tchán pruský král Bedřich Vilém III. Ve 30. letech 19. století Mikuláš navštívil Teplice hned dvakrát, - pokaždé bylo hlavním cílem jeho návštěv posílení spojenectví s Rakouskem, Pruskem a Saskem.
Marie Sasko-Výmarsko-Eisenašská, princezna a manželka Karla Pruského byla dcerou velkovévody Karla Fridricha a jeho manželky Marie Pavlovny. Tu považoval Goethe za jednu z nejvýznamnějších žen své doby.
Pruský princ Karel Pruský byl mladším synem Bedřicha Viléma III. Do pruské armády vstoupil ve svých 10. letech a po většinu svého dospělého života sloužil jako pruský generál. Teplice navštívil se svou ženou, princeznou Marií Sasko-Výmarsko-Eisenašskou. Její matkou byla Marie Pavlovna (sestra Alexandra I. a Mikuláše I.)
Saský král Antonín Saský si na sklonku svého života nenechal ujít příležitost setkat se s vrcholnými představiteli evropské diplomacie... s králi, císaři, ministry a generály. Psal se rok 1835 a Teplice opět plnily první stránky novin tehdejšího civilozovaného světa.
Luisa Pruská byla rodem pruská a sňatkem nizozemská princezna. Dcera pruského krále Bedřicha Viléma III., manželka nizozemského prince Frederika, matka švédské královny Luisy, sestra ruské carevny Alexandry Fjodorovny (roz. Šarloty Pruské), ženy Mikuláše I.
Frederik, princ nizozemský, již jako šestnáctiletý mladík bojoval v bitvě u Lipska. O mnoho let později, v roce 1835 se zúčastnil diplomatických setkání v Teplicích. Jednal mimo jiné i s Mikulášem I., švagrem jeho manželky, Luisy Pruské.
Franz Schubert byl rakouský hudební skladatel pozdního klasicismu a raného romantismu
Piano, na které Fryderyk Chopin hrál, je dodnes k vidění na teplickém zámku. Teplický kníže Clary-Aldringen pozval Chopina už jako absolventa a uznal jeho talent ještě před tím, než se proslavil po celém světě. Koncert pro knížecí společnost proběhl 24. srpna 1829 a šlo patrně o vůbec první Chopinovo vystoupení v Čechách. O šest let později přicestoval na léčení i s rodiči již jako světoznámý klavírní virtuóz.
Sofia Rajvská, vnučka Lomonosova, manželka generála z protinapoleonských válek Nikolaje Raevského, dostala od Alexandra I. dárek - dlouhou dovolenou s rodinou v lázních. V Teplicích bydleli nedaleko pravřídla - v hotelu Zlatá loď. Jejich dcera Maria se o deset let později provdá za děkabristu Volkonského a stráví 30 let v exilu na Sibiři.
Nikolaj Rajevskij - ruský generál a státník vyznamenaný mnoha řády za účast v protinapoleonských válkách, mimo jiné i za bitvu u Chlumce a "Bitvu národů" u Lipska. Byl to blízký přítel A. Puškina a dalších pokrokových lidí té doby. Alexandr I. mu udělil za zásluhy hraběcí titul, ten však Rajevskij odmítl přijmout. Možnost strávit dovolenou v Teplicích ale využil.
Karel X, francouzský král, poslední ze skutečných vládnoucích Bourbonů, přijel do Teplic po své abdikaci. Karel X. byl velkorysým filantropem a mecenášem umění. Je zajímavé, že po jeho smrti byl u ruského císařského dvora vyhlášen smutek.
Přírodovědec Alexander von Humboldt navštívil Teplice několikrát a výhled z nedaleké Milešovky označil za třetí nejkrásnější výhled světa.
Stéphanie de Beauharnais, bádenská velkovévodkyně, adoptivní dcera Napoleona Bonaparte dorazila do Teplic již po bouřlivých událostech roku 1813, v době již hasnoucí slávy císařství. Byla ubytována v Poštovním domě nedaleko centra města a termálních pramenů.
Karl Robert von Nesselrode byl ministrem zahraničí a kancléřem Ruska během vlád Alexandra I. a Mikuláše I. V roce 1813 byl jedním z iniciátorů podpisu dohod proti Napoleonovi. V roce 1835 již navštívil Teplice s celou rodinou, zároveň byl přítomen podpisu trojkoaliční smlouvy mezi Mikulášem I., Bedřichem Vilémem III. a Františkem I.
George Hamilton-Gordon, hrabě z Aberdeenu, velvyslanec ve Vídni, později premiér Spojeného království, podepisoval v Teplicích v roce 1813 mírovou dohodu mezi Británií a Rakouskem.
Hrabě Metternich sjednal protinapoleonskou spojeneckou smlouvu, kterou všechny strany podepsaly 9. září 1813 v Teplicích.
Augusta z Harrachu, lehnická kněžna byla druhou manželkou pruského krále Bedřicha Viléma III. Svého budoucího chotě poznala během pobytu v Teplických lázních. Svatba se uskutečnila roku 1824, i přesto, že Augusta nepocházela z panovnické rodiny, byla o 30 let mladší a byla římskokatolického vyznání.
Pruský král Bedřich Vilém III. jezdil od roku 1813 do Teplic každý rok. Jeho koupelna byla v dnešním Lázeňském domě Beethoven udržována ještě dlouho po králově smrti.
Rakouský císař František I. v roce 1813 plánoval se svými spojenci obranu proti Napoleonovi. Setkali se v Teplicích a z lázní se stal vojenský lazaret. Ještě na bojišti raněné vojáky zachraňoval teplický lázeňský lékař Stolz. Péče o tisíce vojáků mu podlomila zdraví a ještě téhož roku zemřel.
Kníže Ostermann-Tolstoj, se účastnil všech bitev ruské armády proti Napoleonovi v letech 1805–1814. Během bitvy u Chlumce mu dělová koule rozdrtila levou paži. Za to byl vyznamenán rakouským Řádem Marie Terezie II. stupně a stal se pobočníkem cara Alexandra I. Po amputaci paže byl na léčení v Teplicích.
Konstantin Pavlovič, ruský velkokníže, bratr Alexandra I. a Mikuláše I. Byl ruským následníkem trůnu po celou dobu vlády staršího bratra Alexandra I., ten jej ale v roce 1823 tajně zbavil nároku na trůn. Ještě v 16. letech na přání své babičky Kateřiny Veliké, se oženil s princeznou Julianou Sasko-Kobursko-Saalfeldskou (tetou britské královny Viktorie), ta však po necelých dvou letech manželství před ním prchla do Evropy pod záminkou léčení v Teplicích. Do Teplic nakonec Juliana zavítala, a o 16 let později i Konstantin, když doprovázel cara Alexandra I. na tažení proti Napoleonovi.
Ruský car Alexandr I. z Teplic řídil svůj postup proti Napoleonskému vojsku přímo z teplické Doubravské hory. S dalšími spojenci pak podepsal na Zámeckém náměstí novou dohodu proti Napoleonovi, díky které byla válka zanedlouho ukončena.
Marie Augusta Saská, saská princezna se narodila jako třetí dítě ze čtyř potomků krále Fridricha Augusta I. Saského a jeho manželky Amálie Zweibrückensko-Birkenfeldské. Byla však jejich jediným žijícím dítětem. Již v devíti letech byla Marie Augusta zařazena do linie následnictví na polský trůn, v Polsku ji tak říkali "polská infanta". Nikdy se nevdala, třebaže byly pokusy provdat ji za příslušníky dynastie Hohenzollernů či Romanovců.
Fridrich August I. Saský byl posledním saským kurfiřtem. V roce 1806 jej Napoleon povýšil na krále. Jeho děd a praděd z otcovy strany byli polští králové August II. a August III. Jelikož neměl Fridrich August žádného mužského dědice, stal se po jeho smrti saským králem jeho mladší bratr Antonín I. Saský.
Amálie Zweibrückensko-Birkenfeldská byla kurfiřtka a první saská královna. Narodila se vévodskému páru ze ze Zweibrücken-Birkenfeld. Její nejmladší bratr Maxmilian se později stal bavorským králem a byl dědečkem jak Františka Josefa I., tak i jeho manželky Sissi. Zajímavý osud měla i Amáliina matka, Marie Františka. Otěhotněla s neurozeným hercem a byla vykázána od dvora. Poté, co porodila syna, byla držena v různých klášterech. Vrátit se na zámek směla až po manželově smrti.
Marie Ludovika Beatrix z Modeny, rakouská císařovna, byla častou návštěvnicí teplických pramenů. Jezdila sem nejen kvůli léčení, ale také se ráda seznamovala se spisovateli, umělci a skladateli. Marie Ludovika byla vzdělaná a nadaná žena, ačkoli setkání s Beethovenem, který upřímně neměl rád aristokraty, bylo opravdu nešťastné. Místo jejich setkání lze navštívit i dnes. Nachází se v Zámeckém parku nedaleko Zahradního domu.
Caspar David Friedrich, jeden z nejvýraznějších představitelů krajinomalby německého romantismu, se doslova zamiloval do Teplic a okolí a namaloval zde mnoho svých mistrovských děl. Jeho obrazy visí v Ermitáži, Drážďanech, Berlíně a v dalších výzmamných světových muzeích a galeriích . V roce 1835 po mozkové mrtvici odjel na léčení do Teplic za prostředky získané prodejem obrazů (kupujícím byl car Mikuláš I.)
Ruská velkokněžna a wüttemberská královna Kateřina Pavlovna přijela do Teplic ne proto, že zde pobýval její bratr ruský car Alexander I., nýbrž kvůli léčbě svých obtíží. Byla blízkou přítelkyní rakouské císařovny Marie Ludoviky, právě té, která rok předtím byla součástí legendárního setkání Beethovena s Goethem v teplické zámecké zahradě.
Mladý Arthur Schopenhauer přijel do Teplic poprvé v roce 1812 již jako doktor filozofie. S největší pravděpodobností se zde také chtěl setkat s J. W. Goethem, který byl po mnoho let jeho blízkým přítelem. A. Schopenhauer navštěvoval Teplice opakovaně a napsal zde několik svých děl.
Ludwig van Beethoven strávil v Teplicích řadu týdnů, jde o jeho zdaleka nejdelší pobyt v Čechách. Napsal zde řadu děl a legendární dopisy Nesmrtelné milence. Když zrovna nečerpal inspiraci v přírodě a nechoval se neuctivě k veličenstvům, trávil čas na procedurách a přátelil se s umělci.
Ruská velkokněžna a sasko-výmarsko-eisenašská velkovévodkyně Marie Pavlovna (sestra Alexandra I.) se v Teplicích scházela s Goethem, kterého znala už z Výmaru. Goethe v té době psal o Teplicích: "Bydlet s tolika a tak rozdílně myslícími lidmi pospolu na tak malém místě v tak závažném okamžiku je už úkolem, který bude tím těžší, protože jeviště velkých událostí se nalézá vedle". Ještě téhož dne napsal Goethe baladu Putující zvon, Napoleon porazil spojence u Budyšína a o den později se v nedalekém Lipsku narodil Richard Wagner.
Ferdinand III. Toskánský, syn císaře Leopolda II. byl doslova sběratelem titulů. Byl rakouským arcivévodou, toskánským velkovévodou, kurfiřtem solnohradským a velkovévodou würzburským. Do Teplic zavítal v letech 1812, 1813, pár let poté, co tu byli snad všichni jeho sourozenci.
Spisovatel Karl August Varnhagen přijížděl do Teplic pravidelně po celá desetiletí. Poprvé přijel v roce 1811 s přítelkyní, spisovatelkou a majitelkou berlínského literárního salonu Rachel Levin (byla o 14 let starší než on). Jejich spojenectví vypadalo ještě exotičtěji než spojenectví dalších častých návštěvníků Teplic Ch. Tidgeho s hraběnkou von der Recke. Farnhagen později napsal: „Potkal jsem tady Beethovena. Tento divoký muž byl ke mně velmi srdečný a laskavý. “
Kníže A. K. Razumovský, diplomat, vyslanec ve Vídni a mecenáš umění, kterému Beethoven věnoval ruská kvarteta, byl častým návštěvníkem teplických lázní. Byl to právě Razumovský, který byl jedním ze štědrých sponzorů, kteří financovali Beethovenovu léčbu v Teplicích. V roce 1812 se Razumovský ubytoval nedaleko Beethovena, také v ulici Lázeňská, nedaleko od nich byli ubytováni i spisovatel Farnhagen von Ense, Johann Fichte a Karl Friedrich Wagner, který se o rok později stal otcem malého Richarda.
Josef Dobrovský, který předznamenal české národní obrození, byl v Teplicích v roce 1812 takřka sousedem Ludwiga van Beethovena. V Lázeňské uličce najdete pamětní desky k Dobrovského pobytu v domě Pelikán a k Beethovenově pobytu v domě Zlaté slunce.
Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská byla dcerou císaře Františka I. V Teplicích trávila léto se svoji nevlastní matkou, císařovnou Marii Ludovikou Beatrix, s níž prý měla velmi dobrý, až přátelský vztah. Ve svých devatenácti letech byla Marie provdána za intervence otce a knížete Metternicha za portugalského prince Pedra. Později se stala portugalskou královnou a nakonec i brazilskou císařovnou.
Johann Gottfried Seume, spisovatel, básník a cestovatel, pěšky prošel polovinu Evropy. V roce 1805 podnikl další podobnou cestu přes Moskvu a Petrohrad do Finska a Švédska. Poslední roky svého života bojoval se zhoršujícím se zdravotním stavem, nakonec si půjčil na léčení peníze a odjel společně s Christophem Augustem Tiedgeem do Teplic, kde nakonec zemřel. Seume byl pohřben v kapli Nalezení Svatého kříže. Mimochodem, Beethoven si ho velmi vážil a často navštěvoval jeho hrob v teplické Lipové ulici.
Karel II., velkovévoda Meklenbursko-Střelický a guvernér Hannoverský. Během své vlády zrealizoval celou řadu reforem, ustanovil policii a zavedl povinnou školní docházku. Neúspěšně se ucházel o dánské a sasko-koburské princezny. Oženil se s hesenskou princeznou Frederikou, s níž měl deset dětí. Jedna z nich, Luisa, manželka pruského krále Bedřicha Viléma III. se zapsala do dějin jako čelní představitelka protinapoleonské koalice.
Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský byl rakouský arcivévoda, syn císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské. Od mládí se zabýval přírodovědou, uměním a hudbou. Zajímal se o finančnictví a vedle vojenské kariéry plnil také politické úkoly. Po roce 1807 několikrát zastupoval svého bratra císaře Františka I. ve Vídni.
Marie Terezie Habsbursko-Lotrinská byla rakouská arcivévodkyně, toskánská princezna a saská královna. Byla nejstarším dítětem císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské. Po sňatku s Antonínem Saským žila v Drážďanech. Pár měl čtyři děti, všechny však zemřely v útlém věku.
Josef Antonín Jan Baptista Habsbursko-Lotrinský, rakouský arcivévoda a uherský palatin, bratr císaře Františka I. dorazil do Teplic v říjnu 1804. Na rozdíl od svého bratra vynikal prý příjemným chováním, byl decentní a vzdělaný. Jeho první manželka, vnučka carevny Kateřiny II., velkokněžna Alexandra Pavlovna, podlehla následkům těžkého porodu v roce 1801.
Ludvík Ferdinand - pruský princ, významný odpůrce Napoleona, dorazil do Teplic v červnu 1805. Byl velice originální postavou u pruského dvora, skládal hudbu, v berlínských salonech často improvizoval na klavír. Beethoven mu jako známku velké úcty k jeho hře na klavír věnoval svůj třetí klavírní koncert. Ludvík Ferdinand zemřel během zahájení války, v bitvě u Saalfeldu, rok po návštěvě Teplic.
Marie Josefína Savojská - francouzská a navarrská královna, manželka Ludvíka XVIII dorazila do Teplic hned na začátku 19. století. Teplický kníže Karel Clary zapsal: Nemohu se vzpamatovat z jejího vzhledu, považoval jsem ji za jejího duchovního s rovnými učesanými vlasy". O několik dní později francouská královna v zahradním sále teplického zámku uspořádala posezení s pitím čaje, kde hosty sama obsluhovala.
Marie Tereza Savojská, dcera sardinského krále Amadea III a manželka francouzského krále Karla X. pobývala v Teplicích ve stejném roce, jako její sestra Marie Josefína, francouzská královna. Marie Tereza byla ve své době nejnenáviděnější osobou u dvora, i když se vyhnula nejhorším nadávkám, které patřily její švagrové, Marii Antoinettě.
Gustav IV., švédský král, se léčil v Teplicích v roce 1804. Mimochodem, Kateřina II. Se ho pokusila provdat za svou vnučku, princeznu Alexandru Pavlovnu. Nakonec se jeho manželkou stala princezna Frederica Bádenská, sestra Louisy Marie Augusty Bádenské, později Elizavety Alekseevny, manželky Alexandra I.
Frederik Adolf, švédský princ a vévoda z Östergötland navštívil Teplice pár let před svým synovcem, švédským králem Gustavem IV. Princ Frederik se nikdy neoženil, jeho osobní život tak býval oblíbeným tématem ve společnosti. Jeho četné snahy o uzavření sňatku se šlechtičnami skončily bez úspěchu. O ruku žádal například princeznu Augustu Sofii ze Spojeného království nebo v roce 1801 Dorotheu von Medem, vdovu po Petru Bironovi.
Christoph August Tiedge, německý básník a blízký přítel hraběnky Elisy von der Recke. Právě díky ní se seznámil s významnými představiteli kulturního a společenského života té doby, mimo jiné s Madame de Staël, Turgeněvem, Žukovským, Varnhagenem. Beethoven již v roce 1805 zhudebnil jednu z jeho básní. Po setkání v Teplicích v roce 1811 oba umělci vedli po několik let bohatou korespondenci.
Hraběnka Elisa von der Recke, německá spisovatelka a básnířka, která za svůj hraběcí titul vděčí dalšímu častému návštěvníkovi Teplic Petru Bironovi, strávila druhou polovinu svého života v Drážďanech, kde měla literární salon. Spřátelila se tam s Goethem, Schillerem, Turgeněvem a dalšími výraznými umělci. Řadu osobností pak přivedla i do Teplic, kam často jezdila kvůli léčebným pramenům a čilému společenskému životu.
Madame de Stael, baronka de Stael-Holstein, nejslavnější spisovatelka své doby, majitelka literárního salonu a otevřená oponentka Napoleona, přijela do Teplic v květnu 1808 na pozvání Elizy von der Recke. Kromě setkání s novými a zajímavými lidmi, navštěvovala i koupele. O Teplicích napsala: „Císař Napoleon nemá nic obdobného tomuto zařízení, které je svého druhu velmi jedinečné a velmi důstojné rakouské správy".
Frederick Augustus Hervey, 4. hrabě z Bristolu, biskup a člen Sněmovny lordů. Mimo jiné proslul jako mecenáš umění a přírodních věd. V Teplicích se potkal s Elisou von der Recke a dokonce pozval A. von Humboldta na výpravu do Egypta.
Louis Bonaparte, holandský král a bratr Napoleona I., přijel do Teplic po své abdikaci v roce 1810. Mezi Holanďany byl velmi populární, pomáhal lidem při povodních, učil se holandsky a založil Nizozemskou akademii věd. Byl ženatý s Hortense de Beauharnais. Jeho syn Louis Napoleon Bonaparte se stal prvním francouzským prezidentem.
Žofie Frederika Bavorská, bavorská princezna z rodu Wittelsbachů rakouská arcivévodkyně, je ve světě známá nejen jako matka Františka Josefa I., ale také jako tchyně císařovny Alžběty. Během vlády bratra jejího manžela, apatického a neschopného císaře Ferdinanda I., byla Žofie nazývána „jediným mužem u dvora“. Její ambice učinit ze svého nejstaršího syna Františka Josefa rakouského císaře byla v rakouské politice neustále opakujícím se tématem.
Jindřich Pruský - pruský princ a velitel armády dorazil do Teplic na sklonku života. Proslul tím, že během sedmileté války neprohrál žádnou bitvu. V roce 1786 byl navržen jako kandidát na monarchu vznikajících Spojených států amerických. Svou kandidaturu ale odmítl. Voltaire si ho velmi vážil a nazýval ho "králem filozofů".
"Zde odpočívá Joseph de Saxe, syn nejjasnějšího Xavera (na foto), královského prince polského a litevského, vévody saského, plnomocný místodržitel krále obojí Sicílie, rytíř královského řádu sv. Januaria a sv. Josefa Jerusalemského, podniknuv cestu k teplickým pramenům skonal 22. června 1802“ hlásá nápis na empírovém náhrobku v Oseku. Pravnuk Augusta Silného zahynul na souboji poblíž pevnosti Osek u Teplic.
Platon Zubov byl ruský politik a od roku 1789 i favorit a milenec Kateřiny II. I když neměl náležitou kvalifikaci a vzdělání, díky protekci císařovny se stal velitelem černomorské flotily a artilérie. Nakonec získal i knížecí titul a rozsáhlé statky v dnešním Polsku. Společně s přítelem Ščerbatovem se v roce 1802 v Oseku u Teplic účastnil souboje s Josefem Xaverem de Saxe (pravnukem Augusta Silného). Rozepři se snažili urovnat knížata Razumovský a De Ligne, bohužel neúspěšně. Spor tak skončil smrtí De Saxovou smrtí.
Josef Jungmann byl filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel
Kněžna Zinaida Volkonská si Teplice oblíbila. Jako spisovatelka a jedna z nejvýznamnějších dam kulturního života své doby, která organizovala literární salony, se pohybovala v nejvyšších kruzích. Měla velký vliv na ruského cara Alexandra I.
Princ Charles-Joseph de Ligne, rakouský polní maršál, politik, diplomat, spisovatel. Jeho životní cesta byla velmi pestrá. Osobně se znal s Kateřinou II, Ludvíkem XV., XVI., Marii Antoanettou. Přátelil se s Casanovou, Goethem, Voltairem, Rousseauem atd. Jeho spojení s Teplicemi se upevnilo i díky sňatku jeho dcery Christiane s teplickým princem Janem Nepomukem Clari-Aldringenem.
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská, saská princezna a vévodkyně z Kentu a Strathearnu. Koburgové přiváželi do Teplic své početné potomstvo napříč desetiletími. Nechyběla mezi nimi ani Marie Luisa Viktorie, která se později stala matkou anglické královny Viktorie. Mimochodem, do Teplic jezdíval i bratr Viktorie Leopold, který se stal později belgickým králem nebo též princezna Juliana, která před nešťastným manželstvím s ruským velkoknížetem Konstantinem prchla přes Teplice zpět k rodičům.
Marie Kunhuta Saská, princezna saská a polská navštívila Teplice nejčastěji se svým bratrem Karlem Kristiánem. Jako dcera panovnické rodiny, byla Marie předurčena ke sňatku s princem. Kandidátem jejího otce byl arcivévoda, budoucí císař Josef II. Setkání a slavnostní oběd se uskutečnil v Teplicích. Marie Kunigunda však byla tak nervózní, že nebyla schopna ze sebe vydat ani hlásku. Josef II. si nakonec vzal její sestřenici Marii Josefu Bavorskou, o které prohlásil, se sice není tak hezká, zato sebevědomá.
Karel Kristián, princ saský a polský, vévoda kuronský, vnuk Augusta Silného, jedzíval do Teplic v 60. letech 18. století. Kuronským vévodou však nebyl dlouho. Kateřina II. toto knížectví věnovala svému favoritovi Ernstu Bironovi (otci Petra Birona) a Karel Kristián tak musel Kuronsko opustit.
Leopold I. Belgický - první král Belgičanů. Narodil se v Coburgu jako Leopold Jiří Kristián Frederik, princ sasko-koburský a gothajský, vévoda saský. V roce 1813 se vyznamenal v bitvě u Chlumce. Roku 1840 vystrojil svatbu své neteři, britské královně Viktorii. Ještě před tím, než princezna Viktorie z Kentu nastoupila na trůn, jí pomáhal radami v dopisech, a po jejím nástupu na trůn byl jedním z lidí, kteří ji v počátcích panování silně ovlivnili.
Luisa Pruská, princezna pruská a kněžna Radziwiłł dorazila s manželem do Teplic na sklonku 18. století. Luisa a její manžel byli známí jako příznivci hudby a v Berlíně se jednalo o vážené osobnosti. Známá je ale i jejich dcera Alžběta, do které byl velice zamilován budoucí německý císař Vilém I., a jejichž sňatek, byť ho schválil otec Viléma, Bedřich Vilém III. nebyl možný kvůli rozšíření pomluvy, že si rodina nevěsty koupila knížecí titul od císaře. Pruský král dokonce požádal ruského cara Alexandra I., aby Elizu adoptoval, to však ruský vládce odmítl.
Arnošt I. Sasko-Kobursko-Gothajský byl otcem prince Alberta, manžela a zároveň bratrance britské královny Viktorie, a je tak praprapradědem královny Alžběty II. Proslavil se během napoleonských válek, sloužil však ve více armádách. Ještě v roce 1812 bojoval na straně Napoleona. O rok později se již účastnil bitvy u Chlumce na straně Rakouska. Po Bitvě národů sloužil u Alexandra I. Ve své rezidenci v Gotě uskutečnil řadu reforem: justiční, průmyslovou, obchodní. Zakládal knihovny, školy a divadla.
Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský byl princ z koburské dynastie a bratr prvního belgického krále Leopolda I., otec portugalského krále Ferdinanda II. a děd bulharského cara Ferdinanda I. Teplice navštívil poprvé se svými rodiči a sourozenci. O několik let později se sem vrátil jako generálmajor rakouské císařské armády. Účastnil se mimo jiné bitvy u Chlumce a Lipska.
Princezna Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská, teta britské královny Viktorie a žena ruského velkoknížete Konstantina. V roce 1799 odjela na léčení do Teplic a už se zpět do Ruska nikdy nevrátila. V lázních se v té době léčili např. vévoda wüttemberský, princ nassavsko-weilburský a americký velvyslanec u pruského dvora John Quincy Adams.
Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská, princezna a nejstarší potomek Augusty Reuss Ebersdorf proslula jako autorka romantické sbírky pohádek. Měla velice blízký vztah se svou sestrou Antoinettou. Společně často podnikaly výlety a na jednom z nich se seznámila se svým budoucím manželem Emanuelem z Mensdorff-Pouilly. Byl to lotrinský baron, Žofie tedy měla nepoměrně významnější postavení.
Kníže Alexander Württemberský proslul jako generál během napoleonských válek, kdy stál po boku svého synovce, ruského císaře Alexandra I. Teplice však navštívil o mnoho let dříve, jako ani ne třicetiletý polní podmaršálek, společně se svou novomanželkou, princeznou Antoinettou, tetou britské královny Viktorie.
Antoinetta Sasko-Kobursko-Saalfeldská byla starší sestrou belgického krále Leopolda I. a tetou královny Viktorie i jejího manžela, prince Alberta. Na konci 18 století se v Coburgu provdala za Alexandra Württemberského. Pár se usadil v Rusku, kde si Alexandr jako strýc cara Alexandra I. i Mikuláše I. vybudoval vojenskou a diplomatickou kariéru.
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský byl jedním z vládnoucích durynských vévodů z rodu Wettinů. S manželkou Augustou Reuss Ebersdorf měli celkem 10 dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Na přelomu 18. a 19. století zahlédnout rodinu Františka v Teplicích bylo opravdu snadné, léto zde trávil vždy se svým početným potomstvem. František je předkem britské královny Viktorie, jejího manžela Alberta, mexické císařovny Šarloty, Alžběty II., Filipa Belgického a mnoha dalších.
Augusta Reuss Ebersdorf byla sňatkem sasko-kobursko-saalfeldskou vévodkyní a babičkou britské královny Viktorie i jejího manžela, prince Alberta. Augusta byla jednou z nejkrásnějších žen své doby. Její otec, hrabě Jindřich XXIV, vědom si krásy své dcery, nechal namalovat její obraz jako Artemisie, a protože její portrét rád ukazoval, o nápadníky nebyla nouze. Jedním z nich byl i budoucí manžel František, který se do Augusty hluboce zamiloval.
Kardinál Louis de Rohan v roce 1773 v Teplicích investoval své vlastní prostředky do dokončení šanovských Hadích lázní. V témže roce uspořádal v Teplicích střeleckou soutěž, na kterou pozval desítky členů královských rodin, diplomaty, důstojníky a lékaře. Kardinál byl také zapojen do skandálního příběhu s náhrdelníkem Marie Antoinetty. Několik měsíců byl dokonce vězněn v Bastille, ale nakonec byl pod nátlakem pařížanů osvobozen.
Marie Ludovika Španělská, císařovna Svaté říše římské trávila pobyt v Teplicích společně s představiteli urozených rodů z Meklenburska, Saska-Výmarska, Sasko-Koburska či Saska-Těšínska a dalších. Ve stejnou dobu dorazil i císařův bratr. Pro teplického knížete to byla dobrá příležitost pořídit noční osvětlení nejen pro zámek, ale i pro lázeňské a měšťanské domy.
Italský spisovatel, diplomat a slavný svůdník Giacomo Casanova pěstoval přátelské vztahy s teplickým knížetem. Z nedalekého Duchcova často a rád přijížděl do živoucích Teplic, kam i Casanovova přítomnost přivedla přední italské umělce.
Karel August, Sasko-Výmarsko-Eisenašský velkovévoda patřil k nejvěrnějším návštěvníkům teplických lázní. V roce 1813 zde doprovázel při pobytu svého přítele Goetha. Za účast bitvy u Chlumce byl vyznamenán zlatým kordem s diamanty. Jeho syn, Karl Fridrich, si vzal Marii Pavlovnu Romanovovou (sestru Alexandra I.)
Luisa Hesensko-Darmstadtská byla manželkou velkovévody Sasko-výmarsko-eisenašského Karla Augusta. Byla též významnou osobou Výmarského klasicismu a po bitvě u Jeny osobně vyjednávala s Napoleonem lepší podmínky pro Výmar a okolí. V teplických lázních se spřátelila s ruskou kněžnou Běloselskou-Bělozerskou. Osobně se znala i s J. W. Goethem, který ji věnoval několik básní.
Vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská poprvé navštívila Teplice se svým otcem Petrem Bironem. Byla to mimořádně vzdělaná, nadaná a aktivní žena. Neúspěšně usilovala o manželství s dalším častým návštěvníkem Teplic - knížetem Metternichem. Osobně se znala i s Alexandrem I. České veřejnosti je kněžna známá jako literární postava z díla Boženy Němcové Babička.
Roku 1796 zavítal do Teplic i s dcerami kuronský, zamgalský a zaháňský vévoda Petr Biron a poté sem jezdil pravidelně po několik let. V roce 1797 uspořádal ve městě oběd pro celé císařské mužstvo, které se zde tou dobou léčilo. Celkem šlo o 288 mužů. O této události psala řada novin.
Není divu, že matka kněžny Zaháňské si oblíbila Teplice. Pěstovala košaté diplomatické, politické i milostné vztahy. Ve svém proslulém berlínském salonu uvítala ruského cara, pruského krále, Goetha, Schillera, Metternicha i Napoleona. Její nemanželská dcera je díky podobnosti vzhledem i povahou některými považována za matku Boženy Němcové.
Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská - rakouská arcivévodkyně, nejmilovanější dcera Marie Terezie. Provdala za Alberta Sasko-Těšínského (vnuka Augusta Silného), kterého si mohla jako jediná dcera Marie Terezie vzít z lásky. Většina sourozenců (včetně Marie Antoinetty) na ní velice žárlila, neboť byla velmi talentovaná a půvabná, zároveň se chovala ke svým sourozencům povýšeně, i díky tomu, že u své matky měla vždy zastání.
Albert Kazimír - těšínský vévoda a německý princ z albertinské větve Wettinů. Albert byl mladším synem krále Augusta III. a Marie Josefy Habsburské. Velmi se zajímal o výtvarné umění a podařilo se mu vybudovat rozsáhlou uměleckou sbírku. Do Teplic vždy jezdil se svou milovanou ženou Marii Kristinou Habsbursko-Lotrinskou (dcerou Marie Terezie) a bydlel v domě Zlatá harfa v Lázeňské uličce.
Joseph Hyacinthe François de Paule de Rigaud de Vaudreuil, hrabě vítaný u dvora Marie Antoinetty, blízký přítel francouzského krále Karla X., zavítal do Teplic v roce 1797. Právě díky němu se uskutečnila přímo v jeho paláci premiéra proslulé Beaumarchaisovy hry Figarova svatba, navzdory tomu, že král Ludvík XVI vyvíjel tlaky na zákaz, resp. cenzurování této hry.
Leopold II., císař Svaté říše římské poprvé zavítal do Teplic se svým bratrem Josefem II. Ještě ve stejném roce uzavřel šťastné manželství s Marií Ludovikou Španělskou, a to i navzdory tomu, že původně byla zasnoubena jeho staršímu bratrovi Karlu Josefovi, který však zemřel na neštovice.
Rakouský císař Josef II. a jeho bratr a nástupce Leopold byli stejně jako řada dalších Habsburků častými hosty teplických lázní. Odpočívali tu, řešili věci politické, ale i zcela praktické, jako třeba sňatky. Například se v roce 1764 se potkali v Teplicích na tajném obědě budoucí císař Josef II. a saská princezna Marie Kunhuta. Námluvy dopadly neslavně a z tajného setkání se za chvíli stala událost, o které se povídalo doslova v celé Evropě.
V roce 1787 do Teplic dorazil s rodinou kníže A. M. Běloselský- Bělozerský, ruský spisovatel a diplomat. Kníže Clary pro ně uspořádal velkolepý ples. O rok později si Běloselští návštěvu Teplic zopakovali. O 12 let později kníže Clary vítal v Teplicích jejich dceru, spisovatelku Zinaidu Volkonskou.
Kateřina II. Veliká, ruská císařovna, objevila kouzlo lázeňství ještě jako Sofie Frederika Augusta Anhaltsko-Zerbstská, Holštýnsko-Gottorpská vévodkyně. Sofiin bratr Wilhelm trpěl vrozenými pohybovými vadami, a tak se pro něj rodiče snažili zajistit tu nejlepší dostupnou léčbu. I když po usednutí na ruský trůn se Kateřina II. do Teplic již nevrátila, její potomci, stejně jako lidé z jejího nejbližšího okolí, si v Teplicích doslova "podávali dveře".
Marie Antonie Bavorská, saská kurfiřtka a bavorská princezna, navštěvovala Teplice společně se svým manželem, kurfiřtem Fridrichem Kristiánem. Ani po smrti chotě však na Teplice nezanevřela a strávila zde nejednu lázeňskou sezonu. Zajímavé je, že oba měli společnou babiíčku, - další slavnou návštěvnici Teplic - císařovnu Amálii Vilemínu Brunšvicko-Lüneburskou.
Fridrich Kristián Saský, saský kurfiřt, nejstarší syn Augusta Silného a vnuk římského císaře Josefa I. naštěvoval Teplice pravidelně. Zemřel však poměrně mlád, v pouhých 41 letech, a tak v teplických pobytech pokračovala jeho manželka Marie Antonie Bavorská
Anna Marie Františka Terezie, princezna Sasko-Lauenburská, hraběnka z Neuburgu a velkovévodkyně Toskánská patřila k nejvýznamnějším šlechtičnám barokního období v Českém království.
Kristián August, Princ askánský a kníže Anhaltsko-Zerbstský se proslavil jako dobrý vojevůdce a polní maršál, avšak nejznámější je jako otec Kateřiny II. Veliké, ruské carevny.
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská, císařovna římskoněmecká, královna česká, uherská a chorvatská zavítala do Teplic úplně naposledy v červenci 1739. Císařovnu a královský pár z Drážďan přivítali v Teplicích hofmistr hrabě Wratislav, hrabě Valdštejn, Claryové, Kounicové, kancléř Malachowski a další. Na slavnostní tabuli nechyběly kotlety, zadělávané maso, květák, omáčky, víno a ostřejší nápoje.
Polský král, litevský velkovévoda a saský kurfiřt August III. Polský přicestoval v roce 1737 do teplických lázní, kam tak často jezdíval i jeho otec August II. Silný. August III. nešetřil na doprovodu a vzal s sebou i dvorní kapelu.
Marie Josefa Habsburská, polská královna, velkokněžna litevská, saská kurfiřtka jezdívala do Teplic s manželem Augustem III a dětmi (celkem jich měl královský pár z Drážďan 15). V roce 1737 přijela i se svou matkou, císařovnou Svaté říše římské, Vilemínou Amálií Brunšvickou. O mnoho let později v Teplicích našel azyl i její vnuk, francouzský král Karel X.
Uršula Kateřina z Altenbocku byla těšínskou kněžnou a württemberskou vévodkyní. Nejvíce však proslula jako oficiální milenka Augusta Silného. U saského dvora prý všechny okouzlila svou krásou, šarmem a oduševnělostí. S Augustem měla syna Jana Jiřího Saského, kterého král pojmenoval po svém otci. Jan Jiří si vybudoval v Drážďanech pevné postavení jako generál a guvernér Drážďan.
Ruský inženýr a geolog holandského původu Georg Wilhelm de Gennin prosil v dopise ministerského předsedu Menšikova, aby mohl jet do Teplic kvůli závažnému onemocnění. Bezprostředně po návratu založil první ruské lázně.
Návštěvu ruského cara Petra I. Velikého dostal na rozkaz císaře na starost teplický kníže. Zhostil se toho úkolu se ctí. Ke koupelím nechal přistavět kamna na vytápění a na stolku nechyběla vodka. Na zámku se podivovali, že car hodoval zcela bez příboru. Petr I. Veliký byl nadšen a bezprostředně po návštěvě Teplic nechal hledat minerální prameny i v Rusku, aby si totéž mohl zbudovat i doma.
Německý filozof G. W. Leibniz pobýval v teplických lázních několikrát na přelomu 17. a 18. století. Byl to právě on, kdo doporučil Teplice Petru I. Velikému.
Kristýna Eberhardýna Hohenzollernská, saská kurfiřtka a manželka Augusta silného to neměla v životě jednoduché. Svého budoucího chotě poznala už v 15. letech a od počátku toužila stát se jeho ženou, byť její matka byla proti. Když se August stal polským králem, Kristýna odmítla konvertovat ke katolictví, a tak nebyla korunována polskou královnou. Žila osamocená na svém zámku, ačkoliv občas navštěvovala Drážďany a Teplice. Zemřela ve věku 55 let. Její manžel ani syn se pohřbu nezúčastnili.
Saský kurfiřt a polský král August II. Silný, který měřil ke dvěma metrům a přelomil podkovu holýma rukama, byl velkým požitkářem a zakladatelem porcelánové výroby v Míšni. Zasadil se o přeměnu Drážďan v jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Do Teplic přivezl na sklonku 17 století doprovod, čítající přes 1500 hostů a takřka 1000 koní a povozů. Například v roce 1705 jej doproválela do Teplic královska garda: 220 můžů dorazilo z Drážďan pěšky a 209 na koních.
Hraběnka Maria Aurora von Königsmark, milenka Augusta Silného, navštívila Teplice několikrát. Hraběnka byla všestranně vzdělaná, mistrovsky hrála na loutnu a violu, a napsala několik literárních děl, milostných písní a kantát. Voltaire ji považoval za „nejslavnější ženu dvou století“.
Sibyla Sasko-Lauenburská, přezdívaná "nešťastná", zakusila trnitou cestu k mateřství. Nakonec měla celkem devět dětí, z nich však prvních pět zemřelo v dětství. Nepřízeň osudu chtěla zlomit na poutních cestách i v teplických lázních, kde se léčila roku 1693.
Jan Jiří IV Saský, saský kurfiřt nastoupil na drážďanský trůn ve svých 23. letech. Mladému kurfiřtovi tehdy radil Hans Adam von Schöning, který ovšem nezastával prorakouskou politiku Saska. Když byl Schöning během svého léčebného pobytu v Teplicích zatčen a uvězněn na Špilberku, došlo mezi kurfiřtem a císařem Leopoldem I. k rostržce. Zajímavé je, že rodina saského kurfiřta navštěvovala Teplice i v těchto politicky nepříznivých časech.
Eleonora Sasko-Eisenašská - saská kurfiřtka to se svým manželem neměla jednoduché. Jejich sňatek byl čistě politickou záležitostí. Jan Jiří usiloval o sňatek se svou favotitkou Magdalénou Sibilou z Neidschutz a v průběhu řady let se marně snažil s Eleonorou rozvést. Když zoufalý Jan Jiří chtěl Eleonoru probodnout mečem, zabránil mu v tom neozbrojený bratr August, který mu holou rukou meč vytrhl, i když si způsobil rozsáhlé poranění.
Jan Jiří III. Saský, saský kurfiřt a maršál Svaté říše římské byl vskutku věrným návštěvníkem Teplic. Od roku 1657 do 1691 navštívil lázeňské město 14 krát, vždy s početným doprovodem. Jeho syn August Silný v tomto směru vyloženě kráčel v otcových šlépějích. Návštěvy saského dvora v Teplicích byly natolik početné a pompézní, že se hosté museli ubytovávat i ve vzdálenějším okolí.
Anna Žofie Dánská, saská kurfiřtka, doprovázela na pobyty do teplických lázní manžela, a po jeho smrti i syna, saského kurfiřta a polského krále Augusta Silného. Anna Žofie se narodila jako nejstarší dcera dánského krále Frederika III. Byla velmi vzdělaná, vyznala se v politice a plynně mluvila šesti jazyky. Za Jana Jiřího III. se provdala v roce 1666. Její manžel však měl řadu milenek a nemanželských dětí.
Vilemína Ernestina Dánská, falcká kurfiřtka přesídlila po manželově smrti ke své sestře, saské kurfiřtce, rovněž vdově, Anně Žofii Dánské na její vdovské sídlo na zámku Lichtenburg. Společně pak strávily nejednu lázeňskou sezonu v Teplicích.
Žofie Eleonora Saská - saská vévodkyně byla nejstarším přeživším dítětem kurfiřta Jana Jiřího I. a Magdaleny Sibyly. V sedmnácti letech se provdala za Jiřího II. Hesensko-Darmstadtského, s nímž měla patnáct dětí.
Kristián Ernst, markrabě Brandenbursko-Bayreuthský zavítal poprvé do Teplic po boku své první ženy Erdmuty. Celkem se oženil třikrát. Se svoji druhou ženou měl šest dětí. Jedna z dcer, Kristýna Ebernardýna, se stala manželkou Augusta Silného. Jeho třetí manželka, Alžběta Žofie Braniborská, dcera velkého kurfiřta, měla na Kristiána neblahý vliv. Tato milovnice okázalosti a obřadnosti jej zcela ovládala.
Erdmuta Sofie Saská - saská princezna, navštěvovala Teplice již se svými rodiči, kurfiřtem Janem Jiřím II. a jeho ženou Magdalénou Sibylou. Erdmuta byla mimořádně vzdělaná a nadaná, - byla spisovatelkou, hudební skladatelkou a historičkou. Zemřela velmi mladá, ve věku 26. let. Stihla však ještě ukázat Teplice i svému manželovi Christianu Ernstovi.
Bedřich Vilém II - Sasko-Altenburský vévoda se narodil až po smrti svého otce. Jeho opatrovníkem se stal sám saský kurfiřt Jan Jiří I., který se ještě o něco později stal i jeho tchánem. Byť měl vévoda dost sourozenců, stal se nakonec jediným dědicem rodového majetku, jehož velikost během svého panování ještě znásobil.
Magdalena Sibylla Saská - princezna dánská, norská a saská byla dcerou kurfiřta Jana Jiřího I. Pocházela z rodu Wettinů, Teplice tedy dobře znala. Naposledy je navštívila prakticky na sklonku života se svým druhým manželem, vévodou Bedřichem Vilémem II.
Bedřich Vilém I. Brandenburský, zvaný Velký kurfiřt, přijel do Teplic bezprostředně po válce v roce 1654. V této době už kníže Clary pilně pracoval na rozvoji infrastruktury lázeňského města. Stavěly se nové silnice, hotely a restaurace. Pro královské návštěvy se organizovala divadelní a hudební představení.
Jan Jiří II, saský kurfiřt, velký milovník umění a hudby, stavitel opery a prvního stálého divadla v Německu. Byl spojencem a udržoval blízké vztahy s Ludvíkem XIV. Do Teplic přijížděl téměř každoročně se svou ženou. V Teplicích byl vždy maximálně spokojen, o čemž svědčí četné dary, které věnoval knížeti Clarymu, jako například zlatý prsten s devíti diamanty.
Magdalena Sibyla, žena saského kurfiřta Jana Jiřího II do lázní jezdila dlouhá léta bez přerušení od 50. let 17. století až do své smrti v roce 1687. Její doprovod byl vždy početný, například v r. 1659 čítal 165 osob a 118 koní. V Teplicích vždy pobývala minimálně čtyři týdny, a když za ní přijel manžel, saský kurfiřt, za hudebního doprovodu jej vítalo teplické měšťanstvo ve zbroji.
Leopold I. Vilém Habsburský, nejmladší syn císaře Ferdinanda II, rakouský arcivévoda, arcibiskup a nizozemský místodržitel zamířil do Teplic hned po třicetileté válce, čímž vyvolal pozdvižení mezi prostými tepličany. Po dlouhé válce byla tato návštěva příslibem návratu šlechticů do teplických lázní.
Albrecht z Valdštejna, český vojevůdce, vévoda meklemburský a kníže zaháňský je považován za nejbohatšího Čecha všech dob. Albrechta pojilo dlouholeté partnerství s majitelem teplického panství Vilémem Vchynským. Oba byli zabyti 25. 2. 1634 v Chebu, a teplické panství připadlo v konfiskaci Janu Aldringenovi, který se na jejich zavraždění podílel.
Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, český šlechtic a spisovatel. V roce 1618 byl spolu s Jaroslavem Bořitou z Martinic vyhozen z Pražského hradu při třetí pražské defenestraci, způsobená zranění si pak léčil v Teplicích.
Žofie Braniborská, princezna z rodu Hohenzollernů a vládnoucí saská kurfiřtka do Teplic jezdívala nejen za zdravím a odpočinkem. Mezi koupelemi a procházkami usilovně pracovala. Důkaem jsou například i teplické dopisy Žofii Meklenburské, ovdovělé Dánské a Norské královně, ve kterých ji do nejmenších detailů představovala svoje nejstarší děti. Jedním z nich byl i Jan Jiří I. pozdější saský kurfiřt a jeden z kandidátů na Českou korunu.
Anežka Hedvika Anhaltská, anhaltská princezna a saská kurfiřtka si vzala Augusta I. v pouhých 13. letech. Po smrti manžela (6 týdnů po svatbě) se stala pravidelnou návštěvnicí Teplic. Na počest jejich pravidelných návštěv jedna z lázní dostala jméno Kněžnina.
Vilém z Rožmberka byl český politik a představitel českých stavů ze šlechtického rodu Rožmberků. Do Teplic jej přivedl jeho poručník a strýc Petr V. z Rožmberka, zvaný též Kulhavý. Později navštěvoval vladař Vilém teplické lázně hlavně během cest za saským kurfiřtem.
Adam II. z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský a nejvyšší kancléř Rudolfa II. do Teplic jezdíval i s manželkou a dětmi. Teplické lázně vyhledával kvůli zdravotním problémům. Měl totiž dnu a chůze mu činila značné obtíže.
Petr Vok z Rožmberka Byl synem vladaře rožmberského domu Jošta III. z Rožmberka. Pro pobyt v Teplicích v roce 1577 mu jeho lékař napsal tyto pokyny: Hned po příjezdu ještě před koupelí pozřít čtvrt žejdlíku sirupu, který mu dal, a užívat jej pak celý týden. Zachovávat zdrženlivost v jídle a vyvarovat se nemírného pití. Do koupelí se může přidávat černobýl, mladé vrboví, tymián, meduňku a jiné léčivé byliny.
August I. Saský, saský kurfiřt a pravnuk Jiřího z Poděbrad. Spolu s manželkou Annou vládl zemi velmi svědomitě: vytvořil ústavu, revitalizoval zemědělství, řemesla, hornictví, lesnictví a obchod. Po Annině smrti se oženil s 13letou Agnes Hedwigovou, ale zemřel jen 6 týdnů po svatbě. Mladá královna se stejně jako August stala pravidelnou návštěvnicí Teplic.
Anna Dánska, princezna Dánská, Švédská a Norská a saská kurfiřtka, téměř každoročně přijížděla do Teplic se svým manželem, saským kurfiřtem. V Drážďanech jí říkali „matka Anna“. Zabývala se medicínou, vynalezla oční kapky, protijed, žaludeční náplast. Otevřela lékárnu a dvě laboratoře v Drážďanech. Dopisovala si s předními lékaři a vědci. Byla osobní lékařkou svého manžela, saského kurfiřta.
Kurfiřt Mořic saský (pravnuk Jiřího z Poděbrad) navštívil lázně Teplice poprvé v roce 1550. Saská návštěva byla se vším nadmíru spokojena a od toho roku rodina saských králů jezdila do Teplic pravidelně.
Kateřina Meklenburská, saská vévodkyně, napsala v roce 1550 majitelce teplického panství dopis, který obsahoval její záměr přijet na několik týdnů do lázní. Dopis také obsahoval mnoho proseb a přání. Všechny její požadavky byly uspokojeny, o čemž svědčí děkovný dopis, který dorazil do Teplic po návratu Kateřiny do Drážďan. Od té doby příslušníci saského dvora do Teplic přijížděli téměř každoročně. Ještě téhož roku dorazil do Teplic její syn, saský kurfiřt Mořic.
Volf z Vřesovic byl majitelem teplického panství v polovině 16. století. Byl to vzdělaný šlechtic, zastávající nejvyšší úřady v zemi: nejvyšší písař, hejtman Pražského hradu a prezident královské komory. Zasadil se o pozvednutí úrovně lázeňství v Teplicích. V roce 1550 pověřil svou ženu Voršilu z Veitmile, aby se postarala o královskou návštěvu z Drážďan - saskou vévodkyni Kateřinu a jejího syna kurfiřta Moritze. Od tohoto roku saští králové a dvořané nevynechali v Teplicích po dobu tří století prakticky žádnou sezónu.
Paracelsus, zakladatel moderního lékařství, pobýval v Krušnohoří v letech 1520 - 1530 a zařadil Teplice mezi deset nejlepších lázní světa. Jeho lékařské spisy se šířily celou Evropou, a tak již v roce 1550 přijela na lázeňskou kúru z nedalekých Drážďan saská vévodkyně Kateřina Meklenburská.
Česká královna Johana z Rožmitálu, manželka Jiřího z Poděbrad, získala Teplice do majetku v roce 1458. Pomohla opravit město po husitských válkách a udělila Teplicím samostatnost.
Giovanni Francesco Poggio Bracciolini byl jedním z nejslavnějších humanistů italské renesance. Sílu teplických pramenů okusil již v roce 1416 a je tak prvním zaznamenaným hostem teplických lázní.
Vláda Vladislava II. – druhého české krále z rodu Přemyslovců, otce Přemysla Otakara I. a prapravnuka Vladimíra I. Velikého (zasadil se o christianizaci Kyjevské Rusi) přinesla českým zemím rozkvět. Kromě založení řady klášterů (Strahov, Teplice, Želiv…) v Praze na popud své choti Judity postavit první kamenný most přes Vltavu.
