Historie

Na podzim 1712 do Teplic přicestoval Petr Veliký. Léčil si zde řadu chronických onemocnění a snad i doufal, že teplické lázně budou mít blahodárný vliv na jeho cholerickou povahu. Pobyt v českých lázních mu poskytnul značnou úlevu, a tak po návratu do Ruska jeho podřízení dostali nelehký úkol – nalézt minerální prameny v Rusku a postavit pro jeho veličenstvo první ruské lázně.

Začíná Rudolfinská doba, o Karlových Varech ještě nebylo mnoho co říci a Teplice už měly cestu do nejvyšších vrstev společnosti prošlapanou. Těšily se z přízně saských kurfiřtů, kteří Teplice pravidelně navštěvovali po několik generací. Proto tepličtí investovali. Stavěli první kamenné lázeňské domy, dostavěli zámek a založili zahradu a spolu s přechodem z dřevostaveb k moderním kamenným stavbám chtěli také místo vývěru pramene kultivovat a pořídili moderní bronzové chrliče. Modernizace lázeňských zařízení přispěla k dalšímu zvýšení návštěvnosti. V roce 1550 dorazil Mořic Saský, kurfiřt Svaté říše římské, s matkou a celým doprovodem na několik týdnů.

V 16. století se věhlas lázní Teplice dostal až do nejvyšších kruhů. Rozmach dává příležitosti a tepličtí modernizují naplno. A tak mimo jiné nechali v Drážďanech zhotovit moderní bronzové chrliče. Přirozený vývěr tak dostal vyspělou a kulturní podobu. Čtyři lví hlavy pořízené v roce 1583 vydávaly pramen dlouhých 300 let až do 2. světové války, teprve poté byla vybudována kašna s prasátkem připomínající legendu z Hájkovy kroniky.

Ze čtyř chrličů se dochovaly dva. Jeden je stále na původním místě v Lázeňském domě Beethoven ve vývěrové šachtě, druhý je k vidění v muzeu v teplickém zámku. Při pohledu na ně vyvstává otázka: kočka… ? pes… ? kočkopes… ? Zadání znělo jasně, chceme lví hlavu. Jenže v 16.století nebylo uprostřed Evropy možné jít do ZOO, a tak drážďanští mistři dělali, co uměli. Esteticky však měli velice šťastnou ruku. A tak vznikla lvice pro Teplice.

Symbol teplické lvice žije jak v dochovaných originálech, tak v podobě novodobých Upomínkou na koncept čtyř chrličů je kašna na střeše THERMALIA, kde přesně jako v 16. století vodu vydávají teplické lvice do čtyř světových stran.

Paracelsus, švýcarský lékař a astrolog, učinil za svůj život několik důležitých objevů a je považován za zakladatele novodobého lékařství.

PRVNÍ LÁZNĚ V ČESKU I VE STŘEDNÍ EVROPĚ

Historický moment. Je to vůbec poprvé, kdy se v českých zemích začalo s léčbou pomocí přírodního zdroje. Dosud se totiž prameny využívaly jen nahodile. Česká královna Judita však v Teplicích založila klášter, který jako jediný používal termální prameny k péči o nemocné. A to více než dvě století před většinou středovevropských lázní. Lázně Teplice v Čechách tak mají zdaleka nejdelší tradici nejen v Česku, ale i v celém regionu střední Evropy.

Judita zakladatelka

Judita je známá především ve spojení s předchůdcem Karlova mostu, který nesl její jméno a který patřil k nejstarším kamenným mostům v Evropě. Matka Přemysla Otakara I. byla velmi vzdělaná a často zastupovala krále i ve státnických záležitostech. V roce 1154 založila v Teplicích benediktinský klášter, aby se ve zdejším špitále cíleně léčilo teplými prameny. Po králově smrti se ujala vedení kláštera. Strávila tu ještě několik dekád a dožila se na svou dobu neuvěřitelných 80 let. V teplickém kláštěře je i pochována.

Až v roce 2003 potvrdil výzkum profesora Emanuela Vlčka, že lebka nalezená v pozůstatcích teplického kláštera nade vší pochybnost patří druhé české královně Juditě.  Juditina lebka je nyní uložena v depozitáři Národního muzea v Praze.

První a jediná socha královny Judity

Památka na zakladatelku nejstarší lázeňské tradice ve střední Evropě stojí u Lázeňského domu Beethoven v Teplicích. Jeho středem prochází pěší zóna Lázeňské uličky, kde socha Judity stojí.
Pouze v Teplicích můžete pohledět do tváře Judity Durynské, jedné z nejvýznamnějších žen 12. století. Juditino dosud jediné zpodobnění ve veřejném prostoru je dílem litoměřického sochaře Libora Piskláka a ve svých rysech odráží i analýzu královniných ostatků, které byly takřka 900 let pohřbené v teplické románské bazilice.

Do roku 762 našeho letopočtu zasazuje objevení teplických pramenů Václav Hájek z Libočan. Hájkova kronika dává život dodnes oblíbené legendě o uzdraveném prasátku, které přivedlo místního pasáčka k vyvěrající teplé vodě.

…tu jednomu ze stáda kopýtko v puklině zmizelo a zvíře lapené vydalo hlasitý ryk. Když pak pasáček sele vyprostil, v teplém prameni v páře svou ruku omyl… dělaje to častěji bolest kloubu zmizela…

…později ta voda z hloubi země zachycena byla a navěky věků Pravřídlem zvána…

 Teplice, léta Páně 762

Z počátku našeho letopočtu pocházejí první důkazy o využívání teplické termální vody. Svědčí o tom nálezy římských a keltských šperků i mincí, které se dle zvyku vhazovaly do vody jako dík léčivé síle pramenů.

Příběh začíná v době mamutů. Déšť z hor proniká do vulkanického masivu, kde tisíce let vstřebává teplotu od zemského jádra, bohatý obsah minerálů i příměs radia. Vzniká pramen s léčivou silou, jejíž charakter a složení nemá ve světe srovnání.